VALAŠKÁ OVCE - historie a současnost

Hrdá, skromná, krásná -

to je původní Valaška, ovečka, kterou si zamilujete na první pohled. Snad je odrazem lidí, kteří ji stvořili k obrazu svému - lidí z Valašska . Mnozí z nich ve své hrdosti a skromnosti zároveň skrývají krásu obyčejného venkovského člověka ...

HISTORIE CHOVU U NÁS

• Vznik, vývoj a charakteristika plemene

Zdroj informací : Dr.MILERSKI - "Návrh metodiky uchování GŽZ..."

         "Valašská ovce se na území ČR dostaly spolu s valašskou kolonizací Karpat, která začala ve 14.století a v 15.-16. století dospěla až do Slezska a na Moravu do oblasti Beskyd.Pak postup Valachů směrem na západ ustal. Ojedinělý posun valašského chovu za pravý břeh řeky Moravy se uskutečnil v 18. století založením několika salaší v Chřibech. Valašské ovce z území Moravy a Slezska jsou tedy nejdále na západ vysunutou původní populací ze skupiny cápových ovcí. Na přelomu 40.-50. let minulého století započal proces zušlechťování valašských ovcí, který byl završen v roce 1982 uznáním plemene zušlechtěná valaška na Slovensku.

         Pravděpodobně první cílevědomý záměr zachovat genofond původní valašky realizoval Doc.Ing. Bora Čumlivski, CSc. nákupem několika zvířat v Bielom Potoku u Ružomberka a jejich soustředěním ve svém chovu v Praze. V letech 1984 a 1985 soustředil Ing. Petr Šimeček do Starých Hamrů 5 bahnic původní valašky a 3 plemeníky původem z Piosku na Jablunkovsku, slovenské Osturně a z chovu Doc.Čumlivského. Tato populace  byla bohužel v roce 1995 zdecimována vlky. Ve snaze zamezit dalším ztrátám část zbylých ovcí byla přesunuta do drobných chovů, kde byl jejich chov koordinován za podpory nadace Pro Speciae Rara. Další populací valašských ovcí je v současnosti chov Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Základem tohoto chovu byla skupina 15 jehnic a 1 beran zušlechtěné valašky z Východního Slovenska, které byly nakoupeny v roce 1981. Zvířata se vyznačovala menším tělesným rámcem s hrubší a delší vlnou. Od roku 1988 byly v tomto chovu používáni berani původní valašky ze Starých Hamrů a nástupnických chovů. V osmdesátých letech byla skupina valašských ovcí v rámci Pro Speciae Rara exportována do Německa, kde je doposud udržován a postupně rozšiřován jejich chov v původní formě. V září 2004 roku se uskutečnila výměna zvířat a reintrodukce 20 jehnic a 6 beránků z německé populace Valašských ovcí za účelem rozšíření tuzemské základny. Na Slovensku byl v roce 1992 založen Klub chovatelů původní valašky, který se zaměřil na vyhledávání zvířat typově odpovídajících původní valašské ovci ve stádech Zušlechtěné Valašky. Z této populace byl dovezn jeden plemenný beran, jenž se stal základem pro regeneraci černé varianty valašských ovcí.

         Plemeno valašské ovce se vyznačuje  menším až středním tělesným rámce, konstituční pevností, skromností s výbornou chodivostí a pastevní schopností. Zvířata mají pevné, suché končetiny s menšími sevřenými paznehty tvořenými velmi pevnou rohovinou. Hlava je suchá, vysoko nesená s výrazným živým okem a pravidelně utvářenými úzkými čelistmi. U bahnic je hlava klínovitého tvaru u beranů mírně klabonosá. Uši jsou krátké, do stran směřující. Berani jsou rohatí. Bahnice původně bývali bezrohé, dnes převažují rohatí jedinci. Rohy jsou šroubovitého tvaru. Zbarvení může být různé - od bílé, šedé, černé nebo strakaté. Na hlavě a končetinách se často vyskytují černé skvrny různého rozložení ( bakeša, okala, murina ). Charakteristickým znakem je smíšené rouno s krátkou a jemnou podsadou a dlouhými hrubými pesíky. Pesíky jsou hrubé, málo pružné s dřeňovou vrstvou vyplňující téměř polovinu jejich průřezu. ....."

 

Valaška je pokud jde o čistokrevná zvířata v současnosti v rámci kontroly užitkovosti čtvrtým nejpočetnějším plemenem po suffolkovi (3589 bahnic), romney (3043 bahnic) a šumavce (2385 bahnic). Tvoří 5,5% stavu bahnic v KU a je chována v 8,3% zapojených chovů.

Procentické podíly jednotlivých linií na ročnících narození 2020 a 2021 u valašek:

Koeficient příbuzenské plemenitby (koeficient inbreedingu) je procento pravděpodobnosti s jakou může mít jedinec obě alely na jednom lokusu pocházející od stejného předka. Čím je tento společný předek v rodokmenu dále - tím je tato pravděpodobnost nižší. Pokud je společných předků více - pravděpodobnosti se sčítají. Pokud jedinec nemá v rodokmenu žádného stejného předka v otcovské a mateřské větvi rodokmenu - koeficient příbuzenské plemenitby je roven nule.

Efektivní velkost populace vyjadřuje velkost ideální panmiktické populace (rovný poměr pohlaví, vzájemná nepříbuznost zvířat, stejná šance kombinace každý s každou), ve které by genetické procesy (tedy např. ztráta genetické proměnlivosti) probíhaly stejnou rychlostí jako v dané reálné populaci.V současnosti je efektivní velkost populace valašek odhadována na 64,5 jedince. ,V roce 2015 efektivní počet populace se tři roky držel na stejné úrovni – 210 ks,

Genetická variabilita populace valašky klesá, při výběru jehnic a beránků do chovu by se měla zohlednit především genetická ohroženost linie, základní pravidlo chovu - od každé bahnice jehnice a od každého berana plemenný beran.

Expozice chovu ovcí ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm

Rožnovský skanzen je místem, kde byla před mnoha lety zahájena záchrana ovečky plemene "Valašská ovce" ( původní Valašky ). Kromě chovu základního stáda, jež se v areálu skanzenu během sezóny pase a umožňuje běžnému návštěvníkovi seznámení s touto ovečkou, zde naleznete i expozici o historii pastevectví a životě pastýřů na Valašsku ( viz foto ) .

Originální stavba, která od jara do podzimu sloužila pastýřům ovcí ke spaní, zpracování ovčího mléka a uskladnění mléčných produktů. Spolu s ohradou ("košárem") byla součástí salaše, umístěné na vzdálených pastvinách .

Foto : srpen 2008 ( fotoarchív manželů Žitníkových )

Zajímavůstka:  POMNÍK VALAŠSKÉ OVCI

        Valašské ovce patří do beskydské krajiny. Přivedli je sem první osadníci, přicházející po hřebenech hor od východu. Pásli je nejdříve v listnaté části lesa, nejraději pod javory. Později se pastvou a klučením horské polany rozšiřovaly v rozsáhlé pastviny. Koliby pastýřů se časem změnily na trvalá obydlí. Ovce poskytovaly svým majitelům vše, co potřebovali k životu: mléko, z něhož se vyráběly sýry, maso, vlnu a kožešiny na ošacení. Říkalo se, že ten, kdo v době největší bídy a vystěhovalectví na začátku dvacátého století vlastnil 30 až 40 ovcí - valašek, se nemusel stěhovat za živobytím do Ameriky. Ovce se chovaly ve velmi tvrdých podmínkách, byly celoročně venku. V létě se pásly na chudých pastvinách a musely vydržet zdejší dlouhotrvající deště. Pastýř, který celé léto pásl a dojil, neměl čas na sklizeň a uskladnění dostatku krmiva na zimu. Proto se ovce v zimě často musely spokojit s četynou - chvojím smrků a jedlí. Zimu ovce přečkaly v zimních košárech (ohradách), které se nazývaly mraznice. Toto označení přešlo i do názvu jedné z osad, která je kousek pod námi. Takové životní podmínky úspěšně přečkalo jen to nejodolnější plemeno ovcí – valaška. Její dlouhá, hrubá a splývavá vlna se při dešti sklopí, voda steče po povrchu rouna jako po šindelové střeše a zvíře nepromokne.

        Ve dvacátém století byly valašky překřižovány cizími plemeny s jemnější vlnou a vyšší užitkovostí. Zušlechťování původní valašky bylo tak důkladné, že se na ni málem zapomnělo a okolo roku 1980 se už psalo, že je vzácnější než sibiřský tygr. Na poslední chvíli se podařilo několik posledních kusů z Československa zachránit a soustředit právě zde, v JZD na Starých Hamrech. V současnosti je plemeno ovcí, které spoluvytvářelo beskydskou krajinu, zachráněno a má i svou plemennou knihu.

Takto se psalo o původní valašce
ve Švýcarsku roku 1986.

"Pomník valašské ovci" je součástí naučné stezky Grúň-Bílý kříž, bližší informace naleznete na webových stránkách: www.stezka-grun.cz

VALAŠSKÁ OVCE dnes ...

Zdroj informací : František HORÁK, Alois PINĎÁK, Vít MAREŠ - ATLAS PLEMEN OVCÍ A KOZ chovaných v ČR - Brno 2004

         Původní  hrubovlné plemeno s trojstrannou užitkovostí ( mléko, maso, vlna ), přizpůsobené k salašnickému způsobu chovu. V současnosti chov plemene Valaška v ČR zaujímá malou početní populaci a z tohoto důvodu se přistoupilo k regeneraci plemene. Plemenitba ovcí bude dlouhodobě řešena převážně na bázi čistokrevné plemenitby. Ovce jsou pozdní a proto lze jehnice zapouštět ve věku 16-18 měsíců o hmotnosti okolo 32 kg. Plemeno zařazeno do genových rezerv ohrožených druhů zvířat. Na jeho podkladě bylo vyšlechtěno plemeno Zušlechtěná valaška a na Slovensku Zošľachtená valaška.

• užitkovost plemene

         Plodnost na obahněnou bahnici 120-140%, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 22-25 kg, denní přírůstek v odchovu 180-220 g, produkce mléka za laktaci 70-120 l, roční stříž potní vlny bahnic 1,5-2,0 kg, beranů 2,0-3,0 kg, roční délka vlny nad 20 cm, výtěžnost vlny 65-70% .

Přehled o chovech v ČR - zdroj webové stránky SCHOK

 

Rok	Počet stád	Počet ovcí (ks.)	Oplodnění (%)	Plodnost (%)	Intenzita (%)	Odchov (%)	Přír. jehňat	Stříž. vlny
2000	7	775	82,7	135,4	112,0	93,3	203	3,2
2001	9	84	94,0	145,6	136,9	102,4	176	-
2002	11	95	84,2	157,5	132,6	93,7	154	-
2003	14	108	78,7	148,2	116,7	91,7	149	3,1
2004	12	173	76,3	132,6	101,2	84,4	174	-
2005	13	168	88,1	141,9	125	104,8	149	2
2006	7	178	91,6	150,9	138,2	119,7	192	2,1
2007	16	214	90,70%	154,60%	140,20%	129,40%	199,32

 

• Výsledky v KU :

Zjištěné výsledky výkrmnosti a jatečné hodnoty jehňat v polních podmínkách v ČR: věk poražených jehňat 173 dnů, průměrný přírůstek 133 g, průměrná porážková živá hmotnost 26,1 kg, jatečná výtěžnost 47,2 %, zmasilost 2,6 bodu, ztučnění 3,0 bodu, podíl kýty 32,4 %, masa z kýty 73,2 %, ledvinového tuku 1,6 %, plocha MLD 8,2 cm2 (výsledky jsou od čtyř jatečních jehňat jednoho chovatele).